Pákistán - Karakoram, Čína - Pamir, 2004
Expedice Mustagh Ata měla dvě části: první část představoval aklimatizační trek v Karakoramu v Pákistánu, druhá část spočívala ve vlastním výstupu na sedmitisícovku Mustagh Ata v Pamiru v Číně.
Z Evropy jsme přiletěli do Islámabádu v Pákistánu a odtud jsme pokračovali po Karakoram Highway na sever.
V místě soutoku řek Gilgit a Indus, který současně rozděluje tři nejvyšší pohoří světa – Himálaj, Karakoram a Hindúkuš – jsme z Karakoram Highway odbočili podél řeky Indus do horského města Skardu, které bylo výchozím místem pro aklimatizační trek.
Po návratu do Skardu jsme se stejnou cestou podle řeky Indus vrátili na Karakoram Highway a jeli po ní dál směrem na sever.
Zastavili jsme na den v úrodném údolí řeky Hunza v Karimabádu a pak jsme pokračovali k pákistánsko-čínské hranici v sedle Khunjerab Pass, které dosahuje výšky 4 934 m n. m. a patří tak k nejvyšším průjezdným sedlům na světě.
V Číně jsme pokračovali dál na sever po Karakoram Hihgway až do vesnice Subaši, která leží několik málo kilometrů severovýchodně od hlavní trasy.
Po návratu z vlastní expedice na Mustagh Atu jsme se na Karakoram Highway vrátili a dojeli po ní až do města Kašgar.
Tím jsme úspěšně projeli celou Karakoram Highway od jihu na sever, od pákistánského města Thakat až po čínské město Kašgar, v celkové délce 1 100 km. Tato silnice vede z velké části po trase bývalé hedvábné stezky. Její podstatná část je prakticky vytesaná do skal nad řekami Indus, Gilgit, Khunjerab, Taškurgan a Ghez. Karakoram Highway je někdy právem nazývaná osmým divem světa. Byla postavena za 15 let.
Z Číny zpět do Pákistánu (z Kašgaru do Islámabádu) jsme letěli a zvládli tak během pár hodin cestu, kterou jsme po Karakoram Highway jeli čtyři dny. Z letadla jsme viděli pod sebou rozsáhlé pohoří Karakoram a plně si tak uvědomili jeho rozlehlost.
Z Islámabádu jsme se vraceli letadlem do Evropy.
