Výprava do Kyrgyzstánu byla plná změn a překvapení. Na začátku byl plán vylézt během 3 týdnů technicky nenáročný Pik Lenina (7 134 m n. m.) v Pamiru. Vzhledem k neklidné politické situaci na jihu země nabídla agentura na poslední chvíli jako alternativu vrcholky Ťan Šanu v severní oblasti Kyrgyzstánu na hranici s Kazachstánem a Čínou v podobě Karly Tau (5 450 m n. m.) a Chan Tengri (7 010 m n. m.) severní cestou přes Pik Čapajeva (6 300 m n. m.). Výpravu tvořilo osm lidí z Velké Británie, Irska a Česka, pro některé to byl první pokus o výstup na hory mimo Evropu, pro dva dokonce první výstup mimo Velkou Británii.

Z hlavního města Biškeku jsme jeli autem na východ do města Karakol, dál nákladním autem až k heliportu v osadě Maida Adyr, odkud jsme letěli vrtulníkem, který nás vysadil přímo v base campu (BC) na severním rameni ledovce Inylček ve výšce 4 200 m n. m. Ušetřili jsme tím hodně času, ale zcela minuli podhůří. Nosiče jsme neměli a kromě vynášky na kopce ani nepotřebovali.

Začali jsme aklimatizačním výstupem na Karly Tau. Vzhledem k počasí a lavinovému nebezpečí jsme vystoupili pouze na vedlejší vrchol (5 150 m n .m.). Plánovaný dvoudenní aklimatizační výstup se díky špatnému počasí protáhl na čtyři dny. Oproti napjatému časového harmonogramu jsme neustále ztráceli.

Tři členové výpravy se hned na začátku rozhodli pro návrat a odletěli šestý den vrtulníkem zpět. My zbývající jsme v počtu pěti provedli vynášku do prvního tábora (C1) Chan Tengri resp. Piku Čapajeva ve výšce 4 800 m n. m. Výstup vede lavinovým svahem a po častém sněžení nebyla o laviny nouze. Při dalším výstupu do C1 spadla první lavina dřív, než jsme z BC přešli ledovec a nastoupili na kopec. Vrátili jsme se. Svah potřeboval den na to, aby se usadil a opadalo z něj vše, co mělo spadnout. Laviny opravdu padaly celý den.

Další den mrzlo, do C1 jsme vyšli bez problémů. Odpoledne začalo znovu sněžit a sněžilo celý další den. Byli jsme v časové tísni a to rozhodně dalšímu postupu neprospělo. Den po vánici jsme vyrazili do C2 (5 600 m n. m.). Na vrchol Piku Čapajeva vystupili pouze dva z nás a sešli zpět do BC ještě tentýž den za tmy. Na pokračování přes vrchol Piku Čapajeva do C3 v sedle mezi oběma kopci a výstup na vrchol Chan Tengri nezbyl čas. Ani počasí tomu nebylo nakloněné. Za celou dobu našeho pobytu vystoupilo na Chan Tengri pouze pět lidí.

Vraceli jsme se stejnou cestou - vrtulníkem do Maida Adyr, nákladním autem do Karakolu, zastavili jsme u jezera Issyk Kul a pokračovali do Biškeku.

Výprava nebyla dobře zorganizovaná, byla významně náročnější v porovnání s původní variantou a část skupiny neměla žádné předchozí zkušenosti z velehor. Proto byl i postup poněkud rozpačitý. Díky tomu jsme vylezli jen část toho, co jsme původně chtěli. To ale nemění nic na tom, že Ťan Šan je nádherný, ale drsný a nám ukázal nevlídnou tvář i co se týkalo počasí. Všichni jsme se přes obtížný terén a nespočet spadlých lavin vrátili živí a zdraví.

2010_mapa

fotogalerie