Čína – Pamir, Mustagh Ata, 2004
Po přejezdu pákistánsko-čínské hranice v sedle Khunjerab Pass (4 934 m n. m.) jsme pokračovali dalších 200 km po Karakoram Highway na čínském území.
Asi 20 km před jezerem Karakul jsme odbočili do vesnice Subaši (3 800 m n. m.), která leží několik málo kilometrů severovýchodně od hlavní trasy. Odtud jsme dojeli nákladním autem do kirgizské jurtové vesnice Qultumak (4 070 m n. m.). Pěšky, ale s nákladem všeho potřebného k vybavení základního tábora na oslech, jsme vystoupili do base campu sedmitisícovky Mustagh Ata ve výšce 4 450 m n. m.
Vlastní výstup vedl přes tři výškové tábory a to C1 ve výšce 5 400 m n. m., C2 v 6 100 m n. m. a C3 v 6 900 m n. m. Odtud tři muži z celé výpravy dosáhli vrcholu ve výšce 7 546 m n. m.
Celý pobyt na hoře trval pouhých deset dní. Teplotní extrémy se pohybovaly od plus 22 oC ve vesnici Qultumak až po minus 25 oC v C2 a minus 30 oC v C3. Počasí naší výpravě nepřálo a od prvního dne do odjezdu z base campu vytrvale sněžilo. Ve výšce nad 6 000 m n. m. napadl během těchto deseti dnů více než metr nového sněhu. Přesto se v této krátké době podařilo třem členům výpravy úspěšně vystoupit na vrchol.
Z vesnice Qultumak do Subashi a dále k jezeru Karakul jsme jeli opět nákladním autem. Po severním úseku Karakoram Highway až do milionového města Kašgar jsme pokračovali mikrobusem.
V Kašgaru jsme zůstali pár dní, zajeli jsme se podívat do pouště Taklamakan, která začíná asi 250 km severovýchodně od Kašgaru. Tam jsme absolvovali malý okruh pouští na velbloudech a vrátili se zpět do města.
Z Kašgaru jsme zvolili rychlejší a pohodlnější cestu letadlem do Islámabádu, odtud pak zpět do Evropy.
